Hudba mě provází už od dětství. Začínal jsem u táborových ohňů s písněmi Brontosaurů a Nedvědů, prošel několika kapelami od skautských projektů, přes studentské folkové a popové skupiny až po větší pódia, kde jsme hráli třeba i před Michalem Davidem.

Dnes stojím v čele kapely The Vibes, kde zpívám, bavím lidi a snažím se přenést na publikum maximum energie a radosti. Hudba je pro mě hlavně zážitek a sdílení – chceme, aby na naše koncerty lidé vzpomínali jako na skvělý „vibe“.

Neustále se učím a posouvám, abych to, co miluju, mohl dělat ještě lépe.

Pocházím z muzikantské rodiny z malé vesnice Rohle. Hudbě se věnuji od dětství – začínal jsem na piano a později jsem se našel u bicích. Hrál jsem v několika studentských kapelách, z nichž největší zkušeností bylo předskakování kapele Kreyson.

Profesně jsem dlouhá léta působil v Praze, kde jsem spoluzaložil obchod s hudebními nástroji Guitarpark, který funguje dodnes. Po delší pauze jsem se k muzice vrátil naplno – kromě The Vibes hraji i na kytaru a zpívám v kapele Tři od Kostela.

S The Vibes jsme si sedli nejen hudebně, ale i lidsky. Baví mě naše energie a to, že hrajeme pro radost vlastní i pro radost publika. A to je podle mě to nejdůležitější.

Deset let jsem chodil do ZUŠ při škole PETROF, hrál na vojně i v kapelách a od té doby jsem u kláves vlastně pořád. Měl jsem to štěstí, že moje práce byla zároveň mým koníčkem – víc než 40 let jsem ladil a opravoval piana, zvučil akce a hrál, kde se dalo. Setkal jsem se při tom i s výraznými osobnostmi české hudební scény, třeba s Gootem, Roklem, Maláskem, Pilarovou nebo Vondráčkovou.

Za svou hudební cestu jsem prošel kapelami QUIZ (1982–1984), Tonic Rock (1984–1990), Betty (1993–2004, 2017–2025) a mezi roky 2005–2017 jsem hostoval v řadě dalších projektů. Hudba je ale jen část mého světa – rád si hraju i s technologiemi, věnuji se tvorbě webových stránek a baví mě moderní vychytávky, třeba létání s dronem.

Hudba, technologie a radost ze života – to je trojice, která mě naplňuje.

Hudba mě provází už od třinácti let, kdy jsem poprvé vzal do ruky akustickou kytaru. O dva roky později jsem se zamiloval do své první elektrické kytary Jolana Diamant a začal objevovat svět rocku. V mládí jsem byl samouk, ale v posledních letech jsem se k hudbě vrátil s novou energií – nejen prostřednictvím kytarové školy a práce s lektory, ale také díky tomu, že jsem po více než 25 letech znovu našel cestu zpět k nástroji, který miluju.

Hudbu jsem doplnil i o profesní znalosti – vystudoval jsem Zvukařský institut Praha a stal se certifikovaným zvukařem a zvukovým technikem s mezinárodní akreditací.

Touha hrát v kapele mě provázela od mládí. Trvalo to roky, ale nakonec se to podařilo – a právě The Vibes mi přinesli to, co jsem hledal. Jsou to hodiny tvrdé práce, nové zkušenosti a hlavně báječná spolupráce se skvělými lidmi. The Vibes je pro mě spojení hudby, přátelství a energie, kterou chci předávat dál publiku.

The Vibes pro mě znamenají novou kapitolu, kterou píšu spolu s hudbou a přáteli.

Hudbě se věnuji od 17 let, kdy jsem začínal v různých punkových kapelách jako zpěvák, kytarista a baskytarista. Dodnes působím v kapele Myši v savu, kde zpívám a hraju na basu už více než 8 let – basu jsem se tehdy naučil proto, že kapela potřebovala basáka.

Kromě toho působím v několika dalších projektech, například v Železném zábradlí (kytara a zpěv), Instrumentální skupině Nijak, Tři od kostela nebo Naivita (kytara a druhý zpěv). Na kytaru jsem vlastně začínal, ale basa mi přirostla k srdci.

Jsem samouk a od malička se pohybuju mezi muzikanty. Hudebně jsem vyrostl na Ozzym, první akordy jsem se naučil sám a pak už to šlo samo – soused si pořídil bicí, začali jsme hrát v garáži – prostě klasické punkové začátky a od té doby mě hudba nepustila.

Do The Vibes mě přivedl bubeník Karel – jsme ze stejné vesnice, oba muzikanti. Na téhle kapele mě baví především to, že na zkouškách se opravdu maká, panuje profesionální přístup a zároveň mě to muzikantsky posouvá dál. Bez toho by to pro mě nemělo smysl. A překvapivě mě baví i ten popík. :-D

Ke kapele jsem se dostala vlastně úplně jednoduše – jsem manželkou kytaristy. Kluci jsou tak zapálení do hraní, že na zkouškách často zapomínají jíst. A protože s prázdným žaludkem se špatně tvoří, začala jsem jim vařit. Ono to pak jde přece jenom líp. Nejen láska, ale i hudba prochází žaludkem.

Vařit pro bandu chlapů mi není cizí – doma mám tři a že jich je v kapele o dva víc? To už se ztratí. Ráda s nimi jezdím i na koncerty, protože hrají opravdu skvěle a vždy si to parádně užiju.

Nechtěla jsem být jen fanynkou a vzhledem k tomu, že na nic nehraju a zpívat mě opravdu slyšet nechcete, našla jsem svůj vlastní způsob, jak kapele být přínosem – vařením.

Je fajn, že i přes všechnu energii co dávají do hudby, nikdy nezapomenou ocenit mé kuchařské dovednosti.